Listy regionů
27Úno/130

VI.A ze Zelené vyrazila do planetária a Anthroposu

Vyjeli jsme ráno z vlakového nádraží, kolem 7.00. Nejdříve jsme jeli do Skalice, kde jsme přesedali na druhý vláček, který si to frčel až do Brna. V Brně jsme pořád někde vystupovali a nastupovali do různých trolejbusů nebo šalin a já nevím, do čeho ještě, ale za moment jsme přijeli k planetáriu, kam jsme měli prvně namířeno na program s pokusy. Bylo to úchvatné.

Hned po ukončení jsme se přesunuli do Anthroposu. Cesta tam netrvala ani 10 minut a my jsme si ani nedopovídali vtipy a už jsme museli zase vystupovat. V Anthroposu jsme si sundali bundy a šli dál ke dveřím, kde na nás čekala taková milá paní, která se jmenovala Eva a říkala nám, že bude naší průvodkyní. Hned od první místnosti a pak po celou hodinu nám vše říkala a odvyprávěla jako napínavý příběh.

Vysvětlila nám, co to znamená Anthropos. Prý je to řecký název pro člověka. Jinak je Anthropos takový veliký pavilon s pravěkou expozicí a dějinami. Taky nám řekla, že byl postaven v roce 1928 a že nejstarší předchůdci člověka jsou asi australopithekové. Možná i Lucy, ale to je blbost. Já se z té exkurze asi zblázním, za pár minut se naučit celou historii pravěku!

První věc, která mě zaujala, byla Věstonická venuše. Já jsem si vždycky říkala, že ji našli v normálním stavu, jako jsou kopie jiných venuší, ale nepředstavovala jsem si ji rozdělenou na dvě půlky. To prý dokazuje, že se „nakřapla“, když se vypalovala v ohni. Taky mě udivilo, že jsou na originálu otisky prstů, zřejmě chlapce, co ji hodil do toho ohně. Hodnota sošky je nevyčíslitelná.

Druhá věc, která mě zaujala, byly obrazy Zdeňka Buriana. Jak to nakreslil? Jak to dělal ten borec? Já nevím, ale asi se na to dá odpovědět, že měl zálibu v kreslení. Ale copak to stačí? Já jsem jeho velká obdivovatelka, protože maloval fakt krásně, i když nejvíc jen pravěké bytosti.

Třetí a poslední věc, která mě dostala, byl 4,5 metrový mamut s vedle stojícím mládětem. Na to jsem zírala, protože to mládě po narození vážilo cca 150 kg a měřilo zhruba půl až 1 metr.

Pak jsem se zastavila u jednoho exponátu a dobře si ho prohlížela. Byl to pravěký šaman. Četla jsem si, jak se takový pravěký člověk mohl stát šamanem. Bylo tam psáno, že jen lidé s nějakou nemocí mohli být šamani. Proč? Protože asi věřili, že jen takoví lidé mohou léčit druhé, že mají nějakou zvláštní moc. A taky bylo zvláštní, že držel v jedné ruce paličku, v druhé buben a na krku měl pověšené kamenné disky (připomínaly CD). Asi těmihle nástroji a zaříkáváním vyháněl zlé duchy z nemocných těl. Pak jsem se ještě dočetla, že byl nalezen nějakými dělníky v kanalizaci v Brně na Francouzské ulici.

Další věc, kterou jsem nemohla rozdýchat, byl trojhrob mladých lidí. Byli potřeni nějakým červeným slizem nebo omastkem, a to prý proto, že to byl asi nějaký rituál při pohřbívání lidí, aby mrtvoly tolik nepáchly, než je pohřbí. Ten prostřední byl asi hermafrodit, což znamená, že nebyl holka ani kluk. Měl prostě obě pohlaví.

Za pár vteřin jsem procházela kolem diorámatu, kde bylo vyobrazeno, jak nějaký muž kreslí na stěnu jeskyně zvíře, které umírá. No když neměli ještě v té době tužku a papír, tak to museli vyobrazovat po stěnách.

Celkově se mi exkurze líbila a už se těším na další podobné akce.

Tereza Jedličková, VI. A

Foto: Jana Svobodová

ZŠ Boskovice, nám. 9. května

Autor redakce

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Zanechejte komentář

Zatím žádné trackbacky