Listy regionů
9Zář/130

Sto startů z českých měst – start č. 9 z Boskovic

Jak říkají „balónáři“, létání je pro nás hlavně koníček, radost a vášeň. Vždycky už se těšíme, až zase budeme stoupat vzhůru…V dnešní době si lidé balónové létání spojují hlavně s komercí. Proto se několik balónářů domluvilo a spustilo nekomerční projekt Sto startů ze sta českých měst.

16. srpna 2013 v pořadí 9. let tohoto projektu startoval z Boskovic. Byla jsem u toho. Ve smluvenou dobu jsem přijela do zahrady pod boskovickým zámkem, kde se během chvíle sešli všichni čtyři pasažéři plní očekávání z nového zážitku. Všichni jsme letěli poprvé. Během chvíle vjelo do areálu terénní auto Vzduchoplavební společnosti Viktoria s nevelkým přívěsem. Po vzájemném představení a malém proškolení jsme byli vyzváni, abychom přiložili ruku k dílu, a všichni dohromady jsme chystali naše vzdušné plavidlo…

Netrvalo dlouho a náš pilot, pan Mirek Borkovec, oblečen v dobovém stylovém oblečku, nás vyzval k nástupu do koše. Musím podotknout, že i samotný balón vypadal „Verneovsky“ a celkově to budilo dojem, že se člověk vrátil v čase. Bylo to velmi vzrušující a všichni jsme byli plni očekávání, co přijde dál…Pasažéři balonu Viktoria, který se chystal ke svému celkově 239. letu byli: starosta města Boskovice Ing. Jaroslav Dohnálek, tiskový mluvčí boskovické radnice Ing. Jaroslav Parma, novinářský kolega Jan a moje maličkost.

Po hladkém startu a zjištění, že se není čeho obávat, přišla úleva a nekonečná nádhera pod námi. Boskovice se pomalu ale jistě vzdalovaly a před námi byl Mladkov, Svitávka, Kunštát. V balonu panovala milá a přátelská atmosféra, všichni jsme pozorovali okolí, spouště fotoaparátů cvakaly jedna přes druhou… chvilku jsme letěli těsně nad lesním porostem. Říkala jsem si, že kdybych se naklonila, utrhnu si snad i šišku ze stromu…

Během letu nám pan Borkovec odpovídal na naše otázky, co koho zajímalo. Víte, že například na balón se spotřebuje cca 1 km balónoviny (běžné šíře 140 cm – info pro švadlenky)? Nití 14 až 28 kilometrů, to podle toho, jaký má balon tvar. Někdy jsou to reklamní balony různých postaviček a podobně… Balón s košem měří cca 22 metrů, bez koše 18 metrů na výšku a 14 metrů na šířku. Nový balón pro maximálně pět pasažérů a pilota přijde cca na milion korun. Koše se dělají různých rozměrů pro různý počet osob, začátku balónového létání vévodí rok 1783 a Francie. Létá se cca do 1 km nadmořské výšky a průměrné ochlazení je 0,6 stupně Celsia na 100 metrů výšky. Mohu ale potvrdit z vlastní zkušenosti, že není potřeba se na let přioblékat, teplota je skoro stejná jako na zemi, už i díky hořákům, které vylučují teplo, takže se rozdíl teploty vůbec nepozná. Po roce nebo po odlétání 100 hodin musí balón do továrny na kontrolu, aby bylo vše v pořádku a lety byly bez jakýchkoliv problémů a „s přistáním zaručeným“. Přesně tak, jak to má vzduchoplavební společnost Viktoria ve svém logu… Létat se dá celoročně, jen s tím rozdílem, že v zimě je let možný během celého dne a v létě díky vzdušným proudům jen ráno za svítání nebo v podvečer před západem slunce.

Během kochání se nádherami našeho regionu a nabytí zajímavých informací čas letěl jako bláznivý a my se po hodině a pár minutách nádherného letu ocitli nad loukou v Rozseči nad Kunštátem. Náš pilot nás upozornil, že budeme přistávat. Všichni jsme se povinně dle rozkazu chytili madel vně koše a vzpomněli si na lyžařské začátky, kdy se člověk učí „na suchu“ pružit v kolenou… země se přibližovala čím dál víc, my stáli, drželi se, pružili v kolenou a očekávali náraz. Nic, koš balónu jemně políbil zemi, poposkočil a my stáli pevně nohama na zemi. Hladké přistání bez ztráty kytičky pro našeho výborného pilota.

Všichni jsme byli dojati, jak jsme lehce přistáli, plni zážitků z „ptačí perspektivy“ a opět svépomocně, všichni za jednoho a jeden za všechny jsme začali dle instrukcí balit balon zpět do nevelkého přívěsu za vozíkem, který nás díky navigaci celkem rychle našel. Mysleli jsme, že tímto náš nevšední zážitek končí, ale pan Borkovec nás vyvedl z omylu… Pomalu se smrákalo a měsíc začal svítit čím dál víc, nadcházející noc působila tajuplně, takže atmosféra byla zaručená a my jsme zažili ještě jeden, neočekávaný zážitek nakonec…

Balónářská tradice velí, že pasažéři, kteří letí poprvé v životě, jsou podle místa přistání pasováni do šlechtického stavu…Tudíž jsme všichni čtyři poklekli na pravé koleno, pan Mirek Borkovec s kolegyní, která měla na starosti přepravu auta, přistoupili k pasování. Společně následovalo díkuvzdání zemským živlům, a to: Ohni, který dal balónu sílu se vznést (odnesla to moje opálená ofinka), Větru, který udal směr a cíl (ten pofukoval, aniž by mi ublížil), Zemi, na kterou jsme zpět přistáli (budu si muset umýt hlavu, mám tam opravdu naši Matičku zemi), Vodě, nositelce života na Zemi (nechat si polívat hlavu šampaňským, to hned tak někdo nezažije). Po té jsme si připili šampaňským, každý z nás obdržel Křesní list vzduchoplavce (asi si ho nechám zarámovat). Úžasný zážitek, měsíc svítil jako v pohádce, najednou jsem byla Hraběnka Renata z Rozseče u Kunštátu… a tento titul mohu volně využívat, třeba doma. Tak mě napadá, že bych se mohla oprostit od běžných domácích prácí… no, to nebude pravda…

Takže závěrem, byl to opravdu úžasný zážitek, a pokud se říká, že člověk má za život poznat pár věcí, myslím, že o let balónem by se neměl nikdo alespoň jednou za život ochudit.

Vaše Renata Kuncová Polická

neboli Hraběnka Renata z Rozseče u Kunštátu.

Foto: Renata Kuncová Polická

 

Autor redakce

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Zanechejte komentář

Zatím žádné trackbacky