Listy regionů
24Čvc/140

Jak si nejen v máji užít v Českém ráji

„Máš s sebou pláštěnku?“ „Na co? Krása nevomokne!“ „No ale hlásili, že bude celé tři dny pršet!“ „Jo a hlavně kolem Jičína.“

Bez ohledu na podobné řeči se v pondělí 26. května 2014 parta osmáků ze Zelené nalodila v Boskovicích na motorový vláček do Skalice nad Svitavou. A jede se!

Ale ouha, máme špatné jízdenky? Co naděláme? Ve Skalici vše bravurně vyřešíme a už je tu rychlík supící do Pardubic. Bezproblémový přestup do „Liberečáku“ a brzy přistáváme v Hradci Králové, kde na nás díky výluce na trati a vstřícnosti pracovníků ČD čeká přistavený autobus. Ochotný pan řidič si rád popovídá a vzápětí vjíždíme do pohádkového města Jičína, kde kromě stop Valdštejnových a Rumcajsových sledujeme novodobé hemžení města, abychom se na ně podívali pěkně z výšky, a sice z ochozu Valdické brány. Máváme krásné lipové aleji, zamlženým okolním kopcům a hlavně vyhlídce zvané Čeřovka, kterou vkrátku rovněž dobudeme.

Okouzleni krajinou nevědomky stáčíme své kroky přes kopec Zebín k valdické věznici. Ta však není naším cílem, i když s postupem času by nám přišla i vězeňská strava vhod, zvláště voda! Přes vesničku Dílce šplháme již správným směrem kopcovitým terénem a k občerstvení volíme restauraci uprostřed obce Brada, kterou doslova oblehneme a vypijeme. Obsluha nestíhá a musí řádně provětrat skladovací zásoby nápojů. A pak už vzhůru dolů k Jinolickým rybníkům, kde jsme ohlášeni v kempu EDEN ( no prostě ráj).

Fotografie-0887

Po milém přivítání, ubytování a vynikající večeři vyrážíme kolem Oborského rybníka k nedaleké zřícenině Pařez. Tu však díky špatnému značení úspěšně mineme a naše „krátká“ večerní procházka se mění v prima noční bojovku kolem Prachova. To se nám bude spát!

A taky jo! Vydatná snídaně vše jistí a už si to šlapeme kolem rybníka Vražda směrem k Muzeu přírody v Prachově, kde je nám kromě nadšených průvodců milým společníkem i čtyřnohý bílý chlupáč Pluto. Dělíme se na tři skupiny, abychom vše řádně prozkoumali, a Pluto nás stačí všechny ohlídat. Zprvu se hrdě „upejpá“, ale když ochutná naše sušenky, ochotně pózuje fotografujícím a nechá se mazlit od hlavy k patě.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

„Tak čau! A pozdravujte skřítka Pelíška!“ říkají krásné Plutovy oči, ale naše zraky se už upínají k Prachovským skalám. „Nádhera!“ „Super výhled!“ „Jééé, to je výška!“ Ozývá se ze všech stran. Ale ne moc hlasitě. Jednak jsme v CHKO a jednak strážce skal, Pelíšek, má prý tenké spaní a je lépe ho nebudit. Asi jsme ho přece jen vyrušili, tak nás trošku pokropil deštíkem, který ale neměl sílu ani vytrvalost, některé spíš osvěžil. Jedna skalní vyhlídka za druhou a stojíme před turistickou chatou. Její personál právě obědvá a je nemile překvapen naším náhlým vpádem. Nakonec se rozhodne nás přece jen obsloužit, takže spokojenost je na obou stranách.

Procházíme dál skalním městem a směřujeme znovu k Pařezu, aby se včerejší pochybovači přesvědčili, že to není jen fikce, nýbrž krásně zchátralé bývalé sídlo středověkých loupežníků. Některé hochy jsme cestou na chvíli ztratili, protože nasadili takové tempo, že zříceninu minuli podruhé. Návrat do Jinolic už proběhl hladce a po chutné večeři následoval volný program v podobě her na pláži, u rybníka, ale i přátelského fotbálku s našimi spoluobyvateli kempu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Třetího dne si po snídani každý pěkně poklidil, co kde předtím nadrobil, a hurá opět do Jičína, jenže jinou cestou, údolím Holínského potoka. I zde vedly k zamyšlení všudepřítomné pomníky připomínající prusko-rakouskou válku z roku 1866, které jsme předtím cestou nacházeli a fotili. „My si tu užíváme, a oni zde umírali!“ poznamenal někdo. Ale to už na obzoru vykoukla nám dobře známá Valdická věž a město nám poskytlo rozptýlení a občerstvení, včetně výborné točené zmrzliny.

Na nádraží byl naší jistotou spolehlivý pan řidič, který nás přivezl do Hradce Králové o něco dříve a poskytl nám tak příležitost vyzkoušet hloubku a teplotu místní moderní kašny s fontánou před odjezdem vlaku, do kterého někteří nastupovali s vizáží účastníků vodnické konference v Čechách.

„Tak pá,pá, Český ráji, jistě je v tobě krásně i jindy, než v máji! Kdo nevěří, ať tam běží!“ A zazvonil zvonec – no, byla to píšťalka výpravčího – a našemu putování je konec: „Boskovice – vystupovat!“

Jana Svobodová, ZŠ Boskovice, nám. 9. května

Foto: Markéta Pospišilíková

Autor redakce

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Zanechejte komentář

Zatím žádné trackbacky