Listy regionů
9Dub/156

Rekonstruujeme dům v Blansku u dřevěného kostela Církve československé husitské

Milí přátelé a všichni, s nimiž nás propojují dobré vztahy.

Jedno přísloví říká: "Kde je malé srdce, tam je mnoho zášti a závisti." Dům patřící naší farnosti Církve československé husitské na ul. Rodkovského 5 v Blansku se stal terčem pozornosti spousty lidí ve městě i v okolí. Kdybych napsal články a pozvánky, do různých novin, k jeho otevření a vysvěcení, bylo by to jistě bez odezvy. Protože jsou to však články plné výhrad a zášti, staly se živnou půdou pro různé postřehy lidí. K tomu se přidaly polopravdy a překroucení faktů, toho co si lidé povídají. Říká se, že špatná reklama je také reklama... Těžko říci, zda to platí v našem případě. Rád bych vás seznámil se svým osobním pohledem na věc. Přečetl jsem a vyslechl spoustu řečí a řečiček... Je mi ze všeho více než smutno. Ze stylu, jakým způsobem dnes lidé přemýšlejí.

Nejde o dům patřící naší farnosti , ale styl smyšlení a postojích lidí kolem nás. Bohužel jsme se stali národem stěžovatelů. Pořád někomu něco vadí. Potom, když se někomu něco stane, jen se sami divíme, že si nikdo ničeho nevšímá. Ale až se to dotkne nás samých! Divíme se, že se spousta lidí věnuje jen papučové kultuře u televize a nadáváním na poměry. Sami nic nevytvoří, druhým nepřinesou za to rádi strefují do těch, kteří tuto odvahu tvořit nové věci neztratili. Přesně vědí, jak se mají věci dělat a hledají chyby na těch, kteří s nimi nežijí v roli lhostejnosti a negativismu. Je to více než smutné, když tito lidé dávají tvář naší společnosti a dehonestují pár těch, kteří ještě nezmalomyslněli a nemyslí jen sami na sebe. Kauzy tohoto typu k tomu přispívají vrchovatou měrou. Celé dílo budovy patřící naší farnosti není k tomu, aby se měl farář dobře, ale pro službu lidem. Kolika lidem dnes vůbec něco říká služba, obětavost, sdílení se s druhými, aniž z toho musí být nějaký prospěch. Původně jsemzamýšlel, že bude toto dílo přirozeným završením mé 25. leté práce v naší farnosti. Z toho 10. let laické a 15. let kněžské služby, jako devátého blanenského faráře. Já i moje žena jsme službě farnosti obětovali deset let svého manželství. Kdyby se taková věc odehrávala v okolních státech /Slovensko, Polsko, Rakousko.../ byla by jejím navršením velká slavnost a poděkování. Bohužel jsme v České republice, kde je všechno naruby. Faráře pranýřují noviny, lidi na ulici a hospodské řeči dotvářejí celou siluetu celé věci. Smutné a bolestné.

Jak jsme vlastně, jako farnost, k domu vedle kostela přišli? Slyšel jsem spoustu, až úsměvných historek, které jsou spíše sci-fi. Jak to bylo doopravdy? Není nic, za co bychom se mohli stydět. Žádné restituce, žádné podvody, žádné pletichy. Dům vedle kostela byl původně prodáván za částku nad naše finanční možnosti. Po roce a půl prodávání byla jeho cena snížena a tuto částku se podařilo dát dohromady. Jak? Částečně jsme ji získali z dědictví po členu naší farnosti Karlu Míčkovi. Věnoval jsem osobně K. Míčkovi spoustu času, opatrování a své služby. Protože neměl žádné děti ani příbuzné, bylo možné vypracovat závěť a uložit ji v registru závětí. Když Karel Míček onemocněl, ležela na mně odpovědnost se o něj postarat. A se ctí a v důstojném prostředí bylo o něj vždy náležitě až do smrti postaráno. Mohli jsme si, jako farnost, tiše částku spotřebovat a nic nového nevytvořit. Tak to dělá většina lidí... Zbytek potřebných financí na koupi domu jsme pracně naspořili za darů a sbírek věřících, za spoustu roků, na našem kostelním účtu. Po jednáních na brněnské diecézi se podařilo získat bezúročnou půjčku.

Jedině tak bylo možné dům koupit. Zakoupili jsme jej jako farnost řádně, jako kterýkoliv jiný kupující. Možnost o tom, že se dům prodává byla nabídkovou cedulí oznamována rok a půl na bráně. Nikdo ji nevyužil! Každý měl stejnou možnost, nešlo o nic mimořádného. Bohužel se dům kupuje i s lidmi kolem. To už je život. Rok jsme na schůzích farní rady řešili zda jej koupit či ne. Když klesla jeho cena, byl už jsem já, jako farář poslední, kdo s koupí objektu nesouhlasil. Ostatní v radě starších souhlasili, já ne. Nakonec jsem se nechal přesvědčit. Dům byl zakoupený. Proč jsme jej začali tak rychle rekonstruovat? Je to jednoduché. Chtěli jsme využít zimních slev na různé stavební práce, které se však vztahovali jen do konce února. Ušetřili jsme tak finance, které bychom jinak museli pracně naspořit. První den, když začali práce na rekonstrukci objektu, jsem hned ráno zazvonil u sousedů a informoval osobně paní E. Mikuláškovou o tom, že jsme jako farnost dům koupili a budeme jej několik týdnů rekonstruovat.

Za celou dobu rekonstrukce domu paní E. Mikulášková za mnou ani jednou osobně nepřišla a nenárokovala cokoliv s vytýkaných věcí řešit. Jen v jednom z e-mailů mne žádala o odhlučnění společné zdi mezi domy. Odpověděl jsem jí, že toto provedeme, což jsme na své náklady, do týdne, provedli. Nic víc. Místo osobního setkání a řešení výhrad, jak by se obvykle měly věci řešit, rozjela kampaň dopisy na stavební úřad, články v novinách. Zvláštní způsob, řešení sousedských vztahů.

Celou věc chápu, jako útok na osobu faráře, pro své náboženské přesvědčení, na naši církev a zřejmý příklad omezování osobní i náboženské svobody danou našim právním řádem. Na ulici Rodkovského se rekonstruovalo a stavěno už vícekrát, podstatně delší dobu a podobná kauza z toho nebyla... Je to zvláštní přístup. Osobní výhrady si řešit přes noviny. Je to asi tím, že nejde o fyzickou osobu, ale o církev. V naší duchovně prázdné zemi je to přece dobrá živná půda pro media. Horší, co jednou z těchto kořenů zášti zdědí naše děti a vnoučata... Stěžovatelé a pisatelé udání na stavební úřad dalekosáhle rozvádějí svoje dedukce smyšlenky. Mají na to samozřejmě právo. Stavební úřad po kontrole stavby však po různých stížnostech zjistil a vytkl nám pouze tři věci: - kamenný obklad u vstupu do domu - zásah do nosného zdiva v 1.NP domu - změna účelu užívání 1.NP domu. ad. 1 - obklad z kamene 1,5 cm kolem vstupních dveří do domu byl v podstatě dokončený. Stavebního úřadu nám bylo zakázáno provést stejný obklad kolem okenních špalet do ulice. Podle vyjádření tím měníme vzhled budovy. Na dotaz, na jiných stavebních úřadech, mi bylo odpovězeno, že takovými věcmi se vůbec nezabývají... Požadavek jsme však dodrželi. Změnu vzhledu budovy, pochopím, kdybychom zazdili okno, vybourali okno atd. Až budete opravovat svůj dům, raději běžte na stavební úřad, zda se obklad 1,5 cm na fasádě nestane terčem mediálních útoků na vaši osobu! ad. 2 - údajné zbourání nosné zdi v 1. NP. Skutečnost je však následující. Zeď mezi dvěma místnostmi již v sobě měla otvor 90 cm na dveře. Stávající otvor ve zdivu byl pouze rozšířen o 1, 2 m. Všechno na našich nosných konstrukcích, bez jediné praskliny či posunutí zdiva. Jinak nebyly zbourány, porušeny jakékoliv zdi v celém domě, nebyly změněny dispozice či něco podobného. Práce, jako výměna povrchu podlah dlažeb za parkety, obkladů v koupelně malování, nátěr fasády nepodléhají stavebnímu povolení. Nebo podle pisatelů a stěžovatelů snad ano? Když budete malovat, nebo měnit obklady raději si zajděte na stavební úřad. Nevíte, kdo a s jakým naturelem bydlí vedle vás! Když nám bylo zasláno oznámení stavebním úřadem, bylo rozšíření otvoru ve zdivu 1.NP již týden dokončené. Či-li neporušili jsme toto stanovisko. ad. 3- poslední věcí vytčenou stavebním úřadem v Blansku je změna účelu části budovy. Dům byl zkolaudován, jako dům s dvěma bytovými jednotkami.

Jedna bytová jednotka v 2. NP je zachována. Je na nás, jako na farnosti, kdy požádáme o změnu účelu využití druhé bytové jednotky v 1NP pro potřeby farnosti. V místnostech 1. NP, žádné setkání neproběhlo a probíhat nebude až do změny užívání budovy! Bytovou jednotku v 1. NP zatím nevyužíváme k jakémukoliv účelu. Přičemž je zde původní dispozice zachována. Kuchyň, soc. zařízení atd. Do této doby se konala různá setkání, biblické hodiny atd. v soukromém domě faráře, na ul. 9. května 57 v Blansku. Automaticky jsme chtěli tato setkání, po přestěhování, přenést do domu vedle kostela, do svého bytu v 2.NP, kde bydlíme. Žádná změna oproti tomu, co se konalo doposud. Co je odlišného v tom, zda za mnou přijde někdo na běžnou, přátelskou návštěvu; babička či teta přijde hlídat naše tři děti nebo snoubenci na osobní rozhovor před svatbou atd.? Zde už zůstává zdravý rozum opravdu stát. To se nedělo ani v padesátých letech! Kdo a za jakým účelem smí nebo nesmí přijít za farářem na návštěvu. Sousedé, manželé E. a J. Mikláškovi, však znovu píší udání na stavební úřad a ten bez jakéhokoliv prozkoumání, pošle výzvu ke zdržení užívání domu s hrozbou patřičnou pokutou. To se mají naše děti hlídat sami a nemůže za nimi přijít babička? Kdo bude soudit, kdo a za jakým účelem k nám do domu přišel. Nerad bych se dostal do situace, že za půlhodinovou návštěvu známého budu muset zaplatit pokutu 500.000 Kč, o které nás informuje stavební úřad svým přípisem na základě podání stěžovatelů. Co když přijde další udání sousedů? V bytové jednotce v 1. NP se nekoná žádné setkání ani neprobíhá jakýkoli život. Kdo tedy schvaluje, kdo a za jakým účelem může přijít do bytu faráře? Žijeme ještě v demokratickém státě? Jak si může někdo dovolit omezovat svobodu pohybu člověka, když jde za někým do domácnosti na návštěvu? Je to přeci soukromou věcí každého z nás. Nebo jde o cílenou izolaci? I farář je jeden z občanů ČR a má právo se stýkat s kýmkoliv a za jakýmkoliv účelem. Nebo to musí schválit sousedé, media, stavební úřad... Každý se snad ve svém bytě můžeme setkávat s kým chceme. Žijeme snad v zemi, kde platí základní pravidla slušného chování mezi lidmi nebo ne? Nejde o využívání bytu v 1. NP, kde máme čas řešit změnu účelu jeho využití, ale o osobní svobodu v bytě v 2. NP. Kéž vítězí zdravý rozum a ne zášť a nenávist!

Doposud všechny rozhovory v týdnu, přípravy ke křtům, svatbám, rozhovory s pozůstalými a společná setkání snoubenců i různých společenství konaly v našem soukromém domě na ulici 9. května 57 v Blansku. Pro naši rodinu to

znamenalo být doma stále v "pohotovosti" a čekat, kdo a kdy přijde. Naše děti do obývacího pokoje doma nesměly, protože muselo být všechno připravené pro návštěvy. Stovky lidí za různým účelem prošli naším obývacím pokojem. Rádi jsme však tuto službu, po spoustu roků, dělali pro naše společenství a každého jsme u nás rádi uvítali. To stejnou měrou platilo i pro lidi, kteří k nám přicházeli a neměli s naší církví cokoliv společného. Jen něco potřebovali a nikdy neodešli s prázdnou! Dávali jsme, jako rodina, do této služby svůj čas, osobní pohodlí a všechno jsme tomu podřizovali. Říká se tomu služba!

Hledali jsme řešení, jak dál situaci řešit. Zamýšleli jsme postavit v rohu kostelní zahrady, vedle dřevěného kostela, sál na různá setkávání. Udělali jsme projekt, sehnali finanční prostředky a absolvovali nekonečná jednání s úřady, ale nedařilo se získat stavební povolení. Opětovně zde všechno skončilo na stěžovatelích.

Podařilo se však zahájit jednání s majiteli sousedního domu hned vedle kostela. Ti si postavili nový dům na jihu Moravy a přestěhovali se tam. Po roce a půl klesla cena domu a nám se podařilo jej na Popeleční středu 18. února 2015 zakoupit pro potřeby farnosti.

Pro naši rodinu to znamenalo zásadní změnu. Během několika roků jsme si zrekonstruovali svůj vlastní dům. To snad je ještě možné v naší republice, že i farář může něco udělat pro bydlení vlastní rodiny a z vlastních prostředků... Náš soukromý dům je na podstatně lepším místě, větší, s příjemnějším okolím a bez problematickými lidmi kolem a dobrými sousedskými vztahy! Proč jsme se tedy přestěhovali do domu vedle kostela? I protivník jistě pochopí. Farář má bydlet u kostela, tak je to všude na světě, aby byl co nejlépe dosažitelný lidem. Snad i v Blansku je to možné. Je to asi nepochopitelné jen lidem, kteří se starají jen sami o sebe a své pohodlí. Ne jen kvůli vlastnímu pohodlí, ale pro službu lidem. Udělali by jste to také? Opustili svůj vlastní zrekonstruovaný dům, nechali jej prázdný, jen aby jste mohli sloužit druhým lidem??? Co dělají stěžovatelé pro lidi kolem sebe, aby si mohli dovolit soudit druhé? Při četbě různých reakcí se mi až tajil dech. Kolik nenávisti a zášti je v lidských srdcích. Potom se divíme, že nás kosí rakovina a další nemoci... Perličkami jsou vyjádření, že si farář zbudoval bydlení za peníze lidí ve farnosti. My jsme, jako rodina, nikdy nebyli na dovolené a žijeme velice skromně. Za své našetřené peníze jsme si na své náklady v bytové jednotce provedli nové podlahy, obklady, nábytek a všechny ostatní nutné stavební opravy v bytě 2.NP a pokoji přináležejícímu k bytu v 1.NP domu. Stálo nás to vlastních soustu

vlastních finančních prostředků, které jsme si poctivě vydělali a našetřili za mnoho roků. To snad pochopí každý. To, že někteří tvrdí, že farář peníze získal od babiček, které pomalu obral o důchody..., je další politování hodnou tezí. Všimli jste si někdy, kolik let vozím, vlastním autem, nemohoucí lidi do kostela a zpět, vozím je k lékaři, na jejich zahradu, když je vlastní vnoučata nezavezou... atd. Není to snad v dnešní sobě středné době utopie, že toto ještě někdo zdarma, jako službu dělá? Dalším poznatkem je tzv. hřiště na farním pozemku. V naší republice má každá druhá rodina, na zahradě, houpačku a skluzavku pro děti. Naše děti, protože jsou dětmi faráře, na to snad nemají nárok? Argument, že má církev udělat u kostela parkoviště kvůli zvýšenému pohybu lidí snad také není myšlený vážně? Byli se dotyční podívat někdy na ulici Rodkovského od sedmi hodin ráno do odpoledne? Jsou to stovky aut, které vozí děti do školy a školek, lidé k lékaři, na úřady. Když v neděli ráno na prázdné ulici zastaví cca 20 aut a lidé z nich jdou na jednu hodinu do kostela a farnost by kvůli tomu měla budovat parkoviště, co potom by měli budovat školky a škola? Na další poznatky bychom mohli do nekonečna odpovídat a objasňovat. Myslím si, že má celá věc celkem jednoduché řešení. Jako farář se odstěhuji do svého vlastního domu. Hotel Dukla se bude brzy bourat. Škodu, která vznikla farnosti udáními a stěžovateli, kompenzovat pronajímáním domu. Myslím si, že se jistě najde dostatek zájemců o bydlení... Stále si myslím, že ten, kdo k církvi, ke mně atd. chová zášť a již z jakékoliv příčiny, toho nelze přesvědčit. Kdo s námi něco prožil a ví své, toho věřím, že nezmění ani kauzy tohoto typu. Představte si, kdyby čas stěžovatelů, úředníků z úřadu, novinářů, řeči lidí, můj jsme společně investovali do něčeho smysluplného! To by bylo! Kéž nás nepřemáhají malichernosti a hloupé řeči. Do hrobu dojdeme všichni včas a nikdo se nemáme šanci zpozdit... Kéž však raději zvítězí zdravý rozum nad záští a neznalostí. Děkuji všem, kteří přes všechno celé dílo lidsky i finančně podporují a přemáhají zlé dobrem. Přeji hodně nadhledu a porozumění.

Farář Martin Kopecký

Autor redakce

Označeno jako: Zanechejte komentář
Komentáře (6) Trackbacky (0)
  1. My jsme s vámi 🙂

  2. Musím mkostatovat, že pan Kopecký opět nehorázně lže a snaží se vytvářet dojem, že jsou cílené útoky na víru a církev. To v žádném případě. Velmi satručně….pan Kopecký bez jakéhokolivb souhlasu umístil na kostelík hlučné zvony (hygiena změřila překročení norerm), které tady nemají nejen tradici a histroii, ale navíc obtěžují sousedy. A co je horší, díky těmto zvonům se snížila cena nemovitostí v okolí kostelíka. Proto mohl velmi výhodně a pod cenou koupit nemovitost na „FARU“, nikdo nechtěl za standartní cenu nemovotost vedele kostela, který ruší klid okolí a nikdo s tím nic nenadělá, proptože pan Kopecký využívá svých kontaktů na radnici a politice. Proto se odhodlal do mnstavebních úprav bez jakéhokoliv povolení v doměí, že všichni jsou slepí a hluší. Na internetových stránkách jejich církve popisuje jak bude fara využívána a dokonce vybízí své spoluvěřící, aby faru využívali k oslavám ma větším setkáním …přece si nebudete dělat nepořádek doma! Sousedi fary to snesou, nemají jinou možnost. Takže demagigie s „babičkou“ je opět jedna z manipulací pana Kopeckého. Místo aby se pokorně omluvil, odstranil zvony, útočí na kritiky s tím, že cíleně útočí na víru a právo na vyznání…ne pane Kopecký, toto právo Vám nikdo neupírá, jern to nesmíte vnucovat ostatním a ještě je nazývat „komunisrty“ a „podívnými individui“…..Svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka.
    Trochu pokory by Vám jen prospělo i celé Vaší církvi.
    Občané budou sledovat Vaše aktivity a reagovat na ně podle zákona. Světského, nikoliv toho Vašeho, kdy Vy můžete cokoliv a ostatní se musí přizpůsobit.

  3. Souhlasím 100% s komentářem pana Adamovského. V tomto případě se zde jasně ukazuje hrabivost a morální úpadek této církve! Jde jim jen a jen o hromadění majetku. Evidentní bezohlednost a nestoudnost vůči svému okolí a sousedům! To se musí mistr Jan Hus – velký kritik církve a jejich nešvarů, jehož jméno má tato církev v názvu, v hrobě obracet.

  4. Pan farář Kopecký – i kdyby napsal třeba 20 stránek, v nich sebevíc ostouzel a špinil sousedy a sebe v něm všemožně obhajoval, nic nezmění na tom, že přestavuje dům bez povolení úřadů, načerno, navíc obtěžuje široké okolí bezohledným mlácením zvonů, které překračují povolené limity (je úředně zdokladováno!), chystá na zatím nepovolené faře akce typu různých církevních oslav, rodinných oslav a různá setkávání nejenom věřících, ale i ostatních lidí. A to se neví, co ještě jiného se mu rodí v hlavě, aby vůbec nějak byla fara využita a aby opět vytáhl nějaký ten peníz z kapes věřících i nevěřících lidí. Já také budu nadále a pečlivě sledovat tuto „kauzu“ jak se bude vyvíjet dál a jsem zvědavá jak rozhodnou příslušné úřady. Zda dají za pravdu sousedům, kteří chtějí mít jen klidné bydlení, tak jak měli doposud, nebo církvi, která jedná bezohledně a jen ve prospěch svých zájmů.


Zanechejte komentář

Zatím žádné trackbacky