Listy regionů
8Zář/150

Děti poznávaly minulost a historii svého města

Jediná dochovaná brána do židovského města v Boskovicích byla v pátek 28. srpna 2015 místem startu malé vycházky po tamních památkách. Akci připravilo Muzeum Boskovicka ve spolupráci s místním Mateřským centrem.

Malé i velké přivítala organizátorka Marie Fuchsová: „Děkuji, že jste přišli na naši vycházku, jež bude zakončena tvořivou dílnou. Představuji průvodce etnografa a správce Židovského muzea Mgr. Romana Malacha, ten nám poví něco z historie.“

Mgr. Roman Malach: „Zde se nacházíme před vstupem do Židovské čtvrti, v této bráně kdysi byly dřevěné dveře. Ty se na noc zavíraly, nikdo nesměl dovnitř ani ven. Takových bran bylo kdysi blízko dnešního náměstí několik.“

Průvod dětí a rodičů pokračoval po dláždění Plačkovy ulice. Cestu vytyčovaly barevné fáborky. Mgr. Roman Malach upozornil, že dříve byly všechny domy dřevěné, po požáru počátkem devatenáctého století byly obnoveny již z cihel a kamene. Ukázal empírové prvky na fasádách, především půlsluníčka nad okny a dveřmi. Staré domy měly jen malá okna a dveře, většinou žádná vrata, protože tehdejší obyvatelé neměli ani koně ani povozy. Domy kdysi byly jen na levé straně při chůzi od muzea dolů, vpravo byly zahrádky. Dnes na jejich místech jsou zadní části nových domů, jež ohraničují Masarykovo náměstí.

Dalším zastavením na Plačkově ulici byl růžový dům číslo 6. Ten byl původně obytný. Dnes se v něm nachází kadeřnictví. Majitel vybudoval v chodbě malou expozici dobových fotografií z první poloviny dvacátého století. Zachycují stav židovského města v období mezi válkami až do šedesátých let. Výstavka je volně přístupná po dobu otevření provozovny. Mgr. Roman Malach upozornil na římskou číslici na fasádě nad dveřmi: „Na rozdíl od křesťanských domů se takto číslovaly židovské. Tyto domy mívaly většinou kamenný portál s malou schránkou. V ní se nacházela mezuza – svitek svatého textu z Thóry na pergamenu. Příchozí se prsty schránky dotkli, totéž při odchodu z domu.“

Někteří využili možnosti podívat se dovnitř na snímky. Ty jsou vtipně přilepeny na staré domovní bílé smaltované cedulky, vypadá to velmi vkusně.

Hned naproti se nachází žlutý dům s vnějším schodištěm do prvního patra. K tomu opět Roman Malach: „Takto se řešil pobyt dvou rodin, každá měla svůj samostatný vchod.“

U masných krámů jsme se prostřednictvím Mgr. Romana Malacha dozvěděli, že kvůli chladu byly tenkrát částečně zahloubené do země, zde řezníci prodávali košér potraviny. Židé nesměli jíst vepřové, jen třeba jehněčí. Maso muselo být dokonale odkrvené. Též tu byl policejní stanice a stanoviště požární hlídky. Místostarostka Boskovic Ing. Jaromíra Vítková doplnila: „Masné krámy bychom chtěli opravit, trochu nám to komplikuje vestavěná trafostanice, jež musí být opatřena speciálními velmi drahými dveřmi. Z pohledu památkářů totiž na tuto věc dotace není. Navíc tam nejsou odpady a sociální zázemí, zřídit nějaký stylový obchůdek by byl problém.“

Synagoga Maior byla dalším zastavením malého výletu po boskovických památkách. K tomu opět Mgr. Roman Malach: „Prostor je to veliký, zde se shromažďovali všichni obyvatelé židovské čtvrti k modlitbám a různým svátečním obřadům. Muži byli dole, ženy měly svou galerii. Kazatelem byl Rabín.“ Mgr. Roman Malach upozornil na vzácnou výmalbu a výzdobu s nápisy v hebrejštině. Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová blíže vysvětlila význam jednotlivých kreseb rostlin, například hroznového vína, pak vyobrazení sedmiramenných svícnů. Zmínila macesy, nekvašené chleby též zobrazené na stěně. Pozastavila se nad významem svatostánku s oponou, kde byla schránka na Thóru. Po schodišti jsme vystoupili na galerii a mohli si interiér synagogy prohlédnout zhora. Též výmalby byly na dosah ruky, objevily se i motivy zvířat zdola neviditelné.

Ze synagogy to byl jen kousek naproti do Mikve ve sklepení jednoho z nejstarších domů v židovské čtvrti. Nacházela se tam rituální lázeň se dvěma pramenitými přítoky a něco jako oddělené šatny pro muže a ženy. Děti si samozřejmě vyzkoušely, že voda je studená, po celý rok udržuje stálou teplotu kolem 12 st. „Jak tam mohli ti lidé vydržet?“ podivovala se malá Adélka. Mgr. Dagmar Hamalová vysvětlila, že koupel trvala jen malou chvíli. Člověk se musel ponořit pod hladinu celý, ale hned šel zase ven, tak se to dalo přežít.

Výlet po starobylých památkách byl zakončen v nově opravené žluté budově původně Německé židovské školy na Bílkově ulici 7. Zde Mgr. Roman Malach ve výkladu pokračoval: „V této místnosti je pec na macesy a další druhy chleba. Topilo se v ní dřevem, po rozehřátí se zbytek žhavého vymetl a do pece se vkládalo těsto. A zde vlevo je byt Rabína – nejvýznamnější osoby židovské obce.“ Kuchyni za rohem dominovala modrá kachlová pec. Ta již byla na všechno, sloužila k vaření a současně k vytápění. Na východní stěně mezi dveřmi jsou obrazy sloužící k modlitbám. Jeden je židovský kalendář, druhý s náboženskými výjevy byl učební pomůckou. „V horním patře byla židovská škola,“ pokračoval Mgr. Roman Malach. „Oknem je vidět do dvorního traktu, kde byl lazaret.“

Děti s rodiči se pak vydaly na dvůr, kde na ně čekalo zdobení kamínků. „Jako pouzdro si vyrobíme papírovou krabičku,“ uvedla na začátku tvořivé dílny Marie Fuchsová. Pomocí měděných drátků a korálků vznikaly pod rukama dětí za vydatné pomoci rodičů půvabné výtvory, kdy se šedivé všední kamínky proměnily v pěkné dekorace. Za použití barevných papírů, nůžek a lepidla se všem podařilo vyrobit vkusné krabičky, v nichž si svoje výrobky mohli odnést domů.

Ředitelka Muzea Boskovicka Mgr. Dagmar Hamalová doplnila: „Tvoření určené rodinám s dětmi probíhalo na dvorku Židovského obecního domu. Děti si vyrobily papírovou krabičku s omalovánkami budov židovské čtvrti a do ní si uložily vlastnoručně ozdobený kamínek. Součástí akce byla komentovaná prohlídka Židovské čtvrti, kdy se děti seznámily s historií některých domů, podívaly se do Synagogy Maior, do Mikve a na závěr proběhlo vlastní tvoření. Akci připravila Marie Fuchsová ve spolupráci s Mateřským centrem Boskovice. Tvoření bylo dílem doprovodných akcí v židovské čtvrti jako součást projektů Revitalizace židovských památek České republiky. Proběhlo za podpory Jihomoravského kraje a Ministerstva kultury.“

Luboš Sušil

Autor redakce

Komentáře (0) Trackbacky (0)

Zatím žádné komentáře.


Zanechejte komentář

Zatím žádné trackbacky