Napadlo mě udělat v tuto předvánoční dobu rozhovor se „svým“ farářem, který mne oddával s mým mužem, křtil naši dceru a pochovával mého dědečka. Známe se spoustu let a tak mne napadlo popovídat si s ním o tom, jak prožívá nadcházející svátky.

Zatímco pro většinu lidí jsou vánoční svátky a příchod nového roku obdobím klidu a dovolené, faráři mají honičku. Co všechno musíš stihnout? Záleží na církvi i na farnosti, ale je pravda, že už začátkem adventu začíná pro faráře spousta radostných setkání, bohoslužeb a úkolů. I když naše děti i manželka říkají, že zatímco ostatní mají Vánoce plné rodinné pohody, tak oni svého tátu o Vánocích prakticky vůbec nevidí. Je to tak, to je součást této služby – farář jezdí sem a tam, z bohoslužby na bohoslužbu. Zvlášť, když mám na starost 12. kostelů a kaplí. Řada lidí je smutná, že končí Vánoce a oni se musí zase vrátit do práce, a já si říkám: Sláva, je po Vánocích, trochu si odpočinu. Ale abys mě špatně nepochopila – je to krásné a mám to rád. Od chvíle, co jsem ve službě faráře, mám pocit, že Vánoce jsou naplněné tím, co jejich jest, že jsou to Vánoce se vším všudy. Krásné jsou raní roráty za rozbřesku nového dne v adventu, milá setkání o adventních koncertech, atmosféry noci narození Páně při půlnoční. Celý příspěvek →