Nikdy to nevzdávám, říká Ivo Koblasa a dál sní o paralympijské medaili a duhovém dresu
28.11.2022 | Marek Matějka, foto Josef Vaishar/cycling.photography
Nikdy to nevzdávám, říká Ivo Koblasa a dál sní o paralympijské medaili a duhovém dresu
Bojovat s nepřízní osudu je pro Iva Koblasu životním údělem. Našeho v současnosti nejlepšího hendikepovaného cyklistu pohání vpřed především dva velké cíle – zisk první medaile na Paralympiádě a titul mistra světa.
O svém životním příběhu a cyklistické kariéře nedávno vydal knihu Nikdy to nevzdávám a název knihy přesně vystihuje Koblasův přístup k závodění a největší úspěchy v sedle kola. Trojnásobný účastník Paralympijských her je vicemistrem světa a mistrem Evropy, reprezentuje na dráze i na silnici a vše směřuje především k Paříži 2024.
Získat takové úspěchy je nepochybně mimořádně náročné a kromě skvělé přípravy, svědomitého tréninku a potřebných financí je potřeba i štěstí. Avšak v porovnání s Ivovým životním příběhem, který byl vždy spojen s cyklistikou, se to zdá jako malý krůček. Patrně kvůli dětské mozkové obrně prodělané při porodu nemohl od narození jednou polovinou těla a díky intenzivní terapii a zejména díky odrážedlu se mu podařilo tělo rozhýbat. S kolem je proto spojen celý Ivův život.
To však nebylo vše, k obrně se přidaly další zdravotní potíže, především epilepsie. Stále častější a prohlubující epileptické záchvaty ohrožovaly Ivův život, proto se přistoupilo k provedení kalosotomie, operace, při které lékaři oddělí hemisféry mozku. Rázem byl zase na začátku. Opět se musel učit chodit a pohybovat. A samozřejmě také jezdit na kole. Ale ani tehdy se nevzdal a ke kolu se vrátil.
Od beznaděje k medailím
„Neměl stabilitu, což se projevovalo tím, že se nejdřív půl roku musel učit jezdit. Tady na brněnském velodromu ho to učil pan Černohlávek,“ vzpomíná Ivův otec Ivo Koblasa starší Pokračovat ve čtení
Pro přečtení článku klikněte na odkaz zdroje: Co se dozvíte v nové knize o Ivovy?
