Své patnáctiny bude kapela slavit v každém městě po celý rok. Kdekoliv budou koncertovat, zahrají před samotným vystoupením několik písniček akusticky, na náměstích. Přesně tak jako to dělávali v začátcích.

Z undergroundu se jim podařilo dostat na špičku české klubové scény. Bez kalkulu, velkého labelu za zády jsou jejich poslední dvě desky zlaté. I to se musí řádně oslavit, nejlépe s fanoušky, kteří je milují. Ačkoliv hrají na festivalech v hlavních časech, vyprodávají kluby, nezapomněli, kde s hraním začali – na ulici. Chodili po městě s kytarou, jezdili stopem na vandry a v každém městečku, kde zastavili, hráli, jen tak pro radost. „Snili jsme, že takhle budeme fungovat celej život,“ vzpomíná zpěvák Jan Unger, „vandrovat, cestovat, seznamovat se s lidma, a přitom hrát svoje písničky, kterýma změníme svět a rozpoutáme globální kulturní revoluci. Che. Byla to naše hippies éra, když jsme spolu ještě všichni chodili na gympl, doba indiánský klučičí party na život a na smrt. Od tý doby už je to 15 let. Hodně se nám toho splnilo a hodně toho ještě chceme zažít. Přinejmenším tu globální kulturní revoluci.“ Proto před každým koncertem, v každém městě na náměstí zahrají akusticky několik písniček jako kdysi. „Těšíme se, že třeba nebudeme stíhat, nebo bude zima, pršet, ale stejně to vždycky dáme. Na ten pank se těšíme,“ říká Jan Unger. Na většině jarních koncertů jim bude předskakovat jejich kamarád, písničkář a kytarista Michal Koberstein. Celý příspěvek →